Krátce k mému ubytování. V Lyonu jsem bydlela v hostelu, který patří do skupiny hihostes.com. Mají jednak hostely po celém světě a jednak za rozumné ceny v určitém standardu. K ubytování musíte zaplatit navíc 7 EUR, což je poplatek za členskou kartu. Následně na to můžete využívat veškerých jejich výhod a karta má platnost jeden rok.
Co se týče snídaně, tak byla typicky po francouzsku. Francouzi jsou sice maximální labužníci, ale dobroty jedí až večer a to hodně pozdě. Večeře je zde běžná kolem osmé až desáté hodiny. Co to tedy znamená v praxi. K snídani zde běžně jedí jen bagetu s máslem a maximálně s Nutelu nebo marmeládu. Co by ale člověk čekal v hostelu za švédské stoly že.. :)
Pojedla jsem tedy bagetu s máslem, vypila kafe a vyrazila na okružní jízdu.
Lyon má jednu pro mě zvláštnost a tou je obrovský ostrov díky soutoku řek Rohny a Saony. Tento ostrov tvoří obrovskou část centra města. Ta nejkrásnější část a také nejstarší však byla hned pod mým hostelem. Dominanta Lyonu Fourviere zase nad hostelem. No prostě krása.
Po snídani jsem se tedy vydala směrem dolu do centra. Vrcholek s bazilikou a věží připomínající naší Petřínskou rozhlednu jsme si nechala až na konec.
Skočila jsme na lanovku, svezla se směrem dolu a pelášila jsme si to přes most na ostrovní centrum města. Věděla jsem , že je zde "mega" náměstí Bellecour s "mega" ruským kolem. A to jsem chtěla vidět.
Od tohoto náměstí jsem pokračovala širokým bulvárem a motala se mezi ulicemi. Klasika pro mně. Vypátrala jsem pár zajímavých místeček. :)
Jak jsem se tak motala, tak jsem se domotala k nábřeží. Už už jsem se chtěla dostat na druhý břeh, že půjdu obhlídnout tu lyonskou Petřínskou rozhlednu, když jsem ale uviděla záhadný shody někam hodně vysoko. Začala jsem se tedy šplhat a vylezla jsem na krásný rozhled, pro změnu zase na druhou stranu Lyonu, kde se mi nabízel výhled na tu jejich věž.No skoro jak náš Vyšehrad.. :)
Jelikož svítilo krásně sluníčko, které nádherně hřálo, uvelebila jsme se tu na chvilku s knížkou a slunila se. Po přečtení asi třech kapitol jsem se vypravila dál.
Seběhla jsem kopec zase k nábřeží a akorát mi to tak vyšlo, že jsem se vyklubala u mostu pro chodce.
Tady jsem se začala proklínat při prvním kroku na most, no, spíše lávku. Vzhledem k tomu, že mám z takových věcí strach, kor ve výšce, tak jsem se musela nutit, abych nekoukala pod nohy a lávku přešla. Žaludek mi u toho ale hezky hopsal a nedělalo mi to vůbec dobře. Při posledním kroku na opět pevnou půdu jsem si vážně oddechla..:)
Od tohoto místa jsem se směřovala k zastávce lanovky. Lanovka zde má totiž dvě trasy. Jedna vede mému hostelu a ta druhá na Fourvier, kde je mohutná bazilika, lyonská Petřnská rozhledna a také amfiteátr z dob, kdy Lyon byl hlavním městem Galie.
Lanovka mě tedy vyvezla přímo k cíli a trvalo jí to asi tak 5 minut. Po výlezu se přede mnou rozprostřela bazilika, zasvěcená svaté panně Marii a mnou vytoužená věž, která vážně přitahovala mou pozornost. Musela jsem zjistit, co tam je. K mému zklamání byla původně věž postavena pro turisty. Byla zde restaurace s nádherným výhledem a za malý poplatek bylo možné se nechat vyvézt nahoru. ALE! S příchodem televize se věž pro veřejnost zavřela a dnes jen zdobí nejvyšší místo Lyonu.
U rozhledny jsem viděla nějaký parčík a ta jsem se vydala tímto směrem. Parčík vážně nádherný. Našla jsme zde dokonce outdoorové centrum a mohla vidět bikery krosit zdejší kopeček. Z kopečku se dalo sklouznout také opět dolu, do centra. Já ale pokračovala dál po vrcholku. Potkala jsem zdejší hřbitov.
Od amfiteátru jsme se vrátila k bazilice a konečně věnovala pozornost této dominantě Lyonu.
Bazilika je monumentální stavba a opět se zde nabízí nádherný pohled na celý Lyon.
Po shlédnutí tohoto nejdůležitějšího jsme se svezla opět lanovkou směrem do starého města. Toto město mi nápadně připomínalo Malou Stranu v Praze. Několik gotických kostelů, renesančních domů a dalších neuvěřitelně starých a krásných staveb s malebnými uličkami a to já mám asi nejradši. Úzké, malebné a útulné uličky, to je moje!
Po tom, co jsem prošla křížem krážem staré město hledajíc něco k jídlu. Narazila jsem na jeden francouzský problém. Francouzi mají totiž celkem jednoduchou snídani, jak jsem zmínila výše, pak oběd, což pro naše poměry je spíše svačina a večer začínají hody. Mezi třetí a šestou hodinou tu mají většinu restaurací a bufetů zavřených a když mají otevřeno, tak vaří akorát kafe nebo dělají studené bagety. Hnána neuvěřitelným hladem a chutí na kafíčko s mlékem jsme doťapkala opět na náměstí s ruským kolem, jelikož jsme věděla, že zde bude Mc´Donald a nebude zde problém, že bych nerozuměla nabídce. Navíc zde mají v každém Mc´Donald a také v Quiku (což je francouzská obdoba McˇDonald) také mašinky jako na nádraží a ve veřejné dopravě, a tak si za pomoci platební karty a dotykového displeje, který umí všechny světové jazyky, můžete objednat jídlo, které potřebujete. Horší to je opět s kafem. Zadala jsem kafé latté a to jsme také dostala. Ne moje kafe s mlékem, ale kafé latté, jako máme u nás. No nic, hlavně, že tam bylo mléko.. :)
Posilněna, jsem se ještě pokusila vydat na další obhlídku, ale to jsme asi po půl hodince vzdala, protože jsem tím jídlem tak akorát načerpala vydanou energii, ale rozhodně ne nic navíc. Tak jsem sedla na zdejší metro, popojela jednu stanici, přestoupila na lanovku a nechala se dovézt k hostelu. Zde jsem si dala opět růžové víno, a usadila se do zdejšího "baru" kde bylo možné se připojit k internetu a sednout si. Na chvilku jsme se tam zapovídala s dvěma Mexičankami, který hrozně zajímalo jak se řekne česky ahoj.. :) Pak jsem se zanořila do psaní svého blogu. Kolem půlnoci jsme se odebrala ke spánku a načerpání sil na přesun do Paříže.
Žádné komentáře:
Okomentovat