Po sepsání zážitků ze včerejška jsem se vydala opět po Marseille, s plánem půjčit si kolo a jet na obhlídku pobřeží. Vyrazila jsme po stejné ose jako mi ukázal včera můj průvodce a musím říct, že hlavně v sobotu přes den se v Marseille stále něco děje.
Pan domácí mi doporučil východní pobřeží. Když jsem tedy dorazila ke stanovišti kol, zjistila jsem, že si kolo asi nepůjčím, protože automat byl celý ve francouzštině a nerozuměla jsem ani slovo co s tím mám provést. Vydala jsem se tedy dál po svých, ale měla jsme svou hlavu a šla na západ. Neprohloupila jsem!
| Přístaviště a Notre- |
Nejdřív se mi naskytl krásný pohled na Nore-Dame, zase z jiného úhlu přes hromadu plachetnic, a pak jsem se zamotala mezi uzké klikatící se uličky a domotala se na dvě náměstíčka. Jedno z nich mi nápadně připomnělo film Amélie z Montmartru, ale to je čtvrť v Paříži, takže to asi nebude ono. Náměstíčko plné restaurací však bylo nádherné.
Odsud jsem se vymotala k Palace Daviel. jedná se o renezanční kostel, který byl ale v rekonstrukci a tak jsem ho ani nefotila ani jsme se tam nedostala.
Zase jsem se vynořila u přístaviště. Motala jsem se mezi miliony korzujících lidí a pozorovala dění okolo. Na každých 100 metrech se projevoval nějaký umělec. Většinou to byli různí muzikanti s bubínky a podobně. Jedni hráli třeba i nějaký rock´n´roll. Byli celkem šikovní a tak jsem si je natočila. můžete vidět..:)
Začínala jsem mít maximální hlad a tak jsem rozhodla, že na kolo definitivně kašlu a jdu sehnat něco k jídlu a KAFE!! Potkala jsem opět Mc´Donald a tak jsem šla zkusit štěstí. Hlad mě ale přemohl natolik, že kromě kafe jsme si dala i burgra. A pozor! Rozluštila jsem záhadu s kafem. Když chcete normální kafe, preso, na který jsme zvyklí a k tomu mléko, tak musíte říct, že chcete café latté. Sice nevím, co musíte říct, když chcete klasické latéčko, každopádně já jsem byla spokojena!
Posilněna burgrem a šťastná, že mám svoje kafe jsem šla hledat místo, kde bych se ponořila do své knížky. To ale začal být trochu problém. Přilepil se na mě takový vyzáblý arábek a nebyl schopný pochopit, že neumím francouzsky. Naštěstí mi ale zazvonil telefon a asi po dvou minutách mého hovoru v češtině svou snahu vzdal a odešel. Mohla jsem se pak konečně ponořit do svojí knížky. V celku brzy mi ale začala být zima. Je tu sice nádherně, ale stále fouká vítr, takže jakmile zajde sluníčko a ocitnete se ve stínu, tak žádné horko tedy není.
Zvedla jsem se tedy a směřovala k domovu. Cestou jsme si koupila lahev bílého vína, jsem přeci ve Francii a že napravím reputaci ze včerejšího pivního večera. Bohužel můj hostitel nemá vývrtku a já taky ne..:) takže tu teď smutně koukám na zavřenou lahev vína a asi pudu někam radši pařit.. :D
Žádné komentáře:
Okomentovat