pátek 25. března 2011

Cesta do Lyonu a město samo o sobě.

Devátý den své dovolené jsem se vydala směr Lyon. Do města, kam jsem původně přiletěla. Můj avignonský hostitel mi také pomohl najít nejlevnější spojení. Stálo mě to jen 23 EUR oproti 31 EUR. To je běžné zde ve Francii, že jsou spoje, které jsou levnější a které jsou dražší. Většinou to je odvozeno od rychlosti. Vlak, kterým jsme jela, zastavoval v každé vesnici, takže byl asi o půl hodiny pomalejší, což člověku cestujícímu jako já nedělá žádný problém. Každopádně krom toho, že jsem se začetla do knihy, jsem měla možnost spatřit vinnou révu.

Kolem páté jsme dorazila do Lyonu. Čekala na mě pořádná zkouška; a to dostat se z nádraží do zarezervovaného hostelu.
Když jsme se měla dostat do hostelu v Marseille, tak to bylo jednoduché. Bylo to asi 15 minut od nádraží. Žádná hromadná doprava, nic a naprosto přesný popis! Zde bylo potřeba se dopravit z nádraží na jiné místo v naprosto neznámém městě, které je větší než Praha. Před odjezdem jsme se ptala i svého francouzského kamaráda, zda mi může poradit. Vytočil jen číslo na svém telefonu a předal mi komunikaci. Bylo mi řečeno, že mám sednout na  autobus u nádraží s číslem 99 a jet na konečnou. Dle instrukcí, zde měla být lanovka, která do 30. dubna nejezdí.
Takže tedy, po výstupu z vlaku jsem hledala daný autobus. Našla! Začala jsem řešit jízdenku. Nějak jsme nemohla najít místo, kde ji zakoupit, až mě napadlo zajít do metra, které je také u nádraží. Zde jsme objevila mašiny na lístky. Hurá! Začala jsem ale pochybovat, zda tento lístek bude platný také na autobus. Ale! U daných mašin stály žebrající Arabky nebo možná Indky. V prvním kole jsme se jich bála. Opravdu smrděly lidskou špínou a neudržovanou hygienou. Každopádně mi pomohly, dala jsme jim za to nějaké drobné a vítězoslavně jsem pokračovala na stanoviště autobusu.
Autobus mi jel téměř ihned. Nasedla jsme tedy plna očekávání a frčela směrem k zarezervovanému hostelu s vírou, že jedu správně. A jela jsem!
Jediné co, tak zde nehlásí zastávky jako u nás a tak musíte být opravdu pozorní. Na poslední chvíli jsem si všimla, že mám vystoupit a tak jsem vylítla. Ocitla jsem se najednou v centru Lyonu., francouzky Vieux Lyon (staré město nebo něco takového). Tak a kam teď dál?

Začala jsem se orientovat dle mapy, která slouží jako orientace pro půjčování a vracení kol. (Zde je totiž v každém městě možné si za malý poplatek půjčit kolo a vrátit ho zase na nějakém stanovišti, kterých je všude moc a moc) Dle této mapy jsem se ujistila, kde je ulice, kde sídlí můj hostel. Vydala jsem se tedy tím směrem.

Můj hostel sídlí v maximálním krpálu. Dle instrukcí 200 m od zastávky autobusu, ale možná jsem špatně rozuměla instrukcím . Přiznám se, že nedokážu posoudit, ale krpál měl dle mého více metrů. Do hostelu jsem dorazila naprosto splavená a s plícemi ještě dole u zastávky autobusu, kor s 20 kilovým kufrem a 10 kilovým batohem na zádech. Ubytovala jsem se a potvrdilo se mi tvrzení mého francouzského kamaráda, že budu bydlet s nádherným výhledem přímo nad centrem. Abych to přiblížila, tak zkuste si představit bydlet v půlce Petřína. Ta tak nějak to vypadá a to vč. rozhledny, která vypadá jak petřínská a je pár metrů nade mnou, ale to až později. 
pohled z mého pokoje
Jakmile jsme se ubytovala, chtěla jsem vyrazit na obhlídku. Měla jsem jednak neuvěřitelný hlad a jednak maximální chuť na panáka Havany. Prvotně jsem ale potřebovala sprchu po tom fyzickém výkonu. Zašla jsem tedy do místa označeného "shower" , že se osprchuji.
Byla jsem trochu překvapená. Čekala jsem společnou sprchu, jakou známe třeba na školách v  přírodě nebo něco podobného. Ale zde je místnost se záchodem, umyvadlem a sprchou hned vedle záchodu bez ohraničení sprchového koutu, jen s odpadem v podlaze a závěsem. Nějak jsem ani nevěděla, kde zapnout vodu a tak jsem zkusila tlačítko, které vypadalo, že  nebude fungovat.. Ono ale fungovalo a tak jsme se osprchovala oblečená. Po chvilce váhání zda se mám v tomto osprchovat jsem do toho tedy šla. Evidentně to je zde normální a tak jsem to neřešila. Prostě jim tu nevadí, že u záchodu bude louže vody a ani zde nebylo nic, čím by se potopa dala utřít. No nic. Můj problém to není.. :)
Poté jsem se vydala směr centrum na obhlídku. Na recepci jsem se zeptala, zda tu není jiný spojení, než jít s kopce a pak nazpět do kopce a bylo mi řečeno, že asi tak 100 m od hostelu je zastávka lanovky, která je v provozu. Paráda! Hlavně, že jsme se táhla celý kopec pěšky, ale neva.. Aspoň, že jsme na to přišla... :)
Vydala jsem se tedy hledat zmiňovanou zastávku, protože jsem už neměla sílu jít pěšky ani směrem s kopce. Po krátké chvilce jsem objevila. Skutečně! Jezdí tu lanovka a skoro stejná jako u nás. Svezla jsem se tedy za 1,6 EUR směrem do centra.
Zdejší centrum mi silně připomíná pražskou Malou Stranu. Obdobné dlážděné uličky, podobné gotické a renezanční domy, které zde stojí už hodně dlouho a  spousta restaurací a barů. Vlastně jeden podnik vedle druhého. Pomalu jsem to tak nějak procházela  až jsem si vytipovala pekárnu kde jsem si k večeři dala bagetu s kozím sýrem a šunkou. Ňamka!
Potom, co jsem se nasytila jsme se ohlížela po nějakém baru, který by se mi líbil a mohla bych si dát svou oblíbenou Havanu. Jeden bar měl logo Havany za výlohou,ale zdálo se mi to moc luxusní.  Padla mi ale do oka jedna malinká irská hospůdka a mile vypadajícím barmanem. Několikrát jsem prošla kolem, než jsem se rozhodla zalézt. Po třetím obejití jsme se odhodlala!
Bylo to vážně milé místo Asi tak osmadvacetiletý francouz za barem a uměl anglicky, sice neměl Havanu, ale jen Bacardi, to ale nevadilo, šla jsem do toho! Barman se dost divil,, že chci dvojitého panáka a colu, ale nalil a spokojil se s vysvětlením že jsem z Čech. No, udělala jsem tu trochu jméno špatné jméno čechám, jako alkoholikům, ale já si přišla na své a nakonec jsme se tam výborně bavila.
Tento bárek mi totiž silně připomněl mé dva oblíbené bary v Praze. Ne ani tak zařízením, ale atmosférou. Scházeli se zde jen známí a vešlo se sem tak 20 lidí. Všichni byli moc milí a zajímali se odkud jsem, co tu dělám a tak.. No sice klasické konverzační otázky, ale dokážu si představit, že v ČR toto nikdo někdy i neudělá v lepším případě to bude stejné.
Hrála se zde celkem fajn hra. V baru nebyl ani fotbálek ani šipky ani nic jiného,ale návštěvníci se bavili tím, že zde dva chlapci pouštěli různé písničky z notebooku a ostatní hádali, co je to za interpreta. Bylo mi nabídnuto, abych se také zúčastnila, ale vzhledem k tomu, že v tomto směru jsem naprosto neschopná, tak jsem se neúčastnila. Každopádně zábava byla. Všichni se bavili a já docela s nimi i když nerozumím francouzsky.
Jakmile jsem dopila, vydala jsme se směrem k hostelu. Bylo asi kolem desáté hodiny. Lanovka, staví kousek výš v kopci, než je hostel a tak jsem se na chvíli usadila na trávě a pozorovala Lyon.

Opravdu fascinující místo! Možná, kdybych bydlela na Petříně, tak mi to tak nepřijde, ale dle mého jinak uchvacující.
V hostelu jsme si dala ještě skleničku růžového vína ( bílé tu nemají) a  šla hají....  :)

Žádné komentáře:

Okomentovat