Kolem páté jsme dorazila do Lyonu. Čekala na mě pořádná zkouška; a to dostat se z nádraží do zarezervovaného hostelu.
Když jsme se měla dostat do hostelu v Marseille, tak to bylo jednoduché. Bylo to asi 15 minut od nádraží. Žádná hromadná doprava, nic a naprosto přesný popis! Zde bylo potřeba se dopravit z nádraží na jiné místo v naprosto neznámém městě, které je větší než Praha. Před odjezdem jsme se ptala i svého francouzského kamaráda, zda mi může poradit. Vytočil jen číslo na svém telefonu a předal mi komunikaci. Bylo mi řečeno, že mám sednout na autobus u nádraží s číslem 99 a jet na konečnou. Dle instrukcí, zde měla být lanovka, která do 30. dubna nejezdí.
Takže tedy, po výstupu z vlaku jsem hledala daný autobus. Našla! Začala jsem řešit jízdenku. Nějak jsme nemohla najít místo, kde ji zakoupit, až mě napadlo zajít do metra, které je také u nádraží. Zde jsme objevila mašiny na lístky. Hurá! Začala jsem ale pochybovat, zda tento lístek bude platný také na autobus. Ale! U daných mašin stály žebrající Arabky nebo možná Indky. V prvním kole jsme se jich bála. Opravdu smrděly lidskou špínou a neudržovanou hygienou. Každopádně mi pomohly, dala jsme jim za to nějaké drobné a vítězoslavně jsem pokračovala na stanoviště autobusu.
Autobus mi jel téměř ihned. Nasedla jsme tedy plna očekávání a frčela směrem k zarezervovanému hostelu s vírou, že jedu správně. A jela jsem!
Jediné co, tak zde nehlásí zastávky jako u nás a tak musíte být opravdu pozorní. Na poslední chvíli jsem si všimla, že mám vystoupit a tak jsem vylítla. Ocitla jsem se najednou v centru Lyonu., francouzky Vieux Lyon (staré město nebo něco takového). Tak a kam teď dál?
Začala jsem se orientovat dle mapy, která slouží jako orientace pro půjčování a vracení kol. (Zde je totiž v každém městě možné si za malý poplatek půjčit kolo a vrátit ho zase na nějakém stanovišti, kterých je všude moc a moc) Dle této mapy jsem se ujistila, kde je ulice, kde sídlí můj hostel. Vydala jsem se tedy tím směrem.
Můj hostel sídlí v maximálním krpálu. Dle instrukcí 200 m od zastávky autobusu, ale možná jsem špatně rozuměla instrukcím . Přiznám se, že nedokážu posoudit, ale krpál měl dle mého více metrů. Do hostelu jsem dorazila naprosto splavená a s plícemi ještě dole u zastávky autobusu, kor s 20 kilovým kufrem a 10 kilovým batohem na zádech. Ubytovala jsem se a potvrdilo se mi tvrzení mého francouzského kamaráda, že budu bydlet s nádherným výhledem přímo nad centrem. Abych to přiblížila, tak zkuste si představit bydlet v půlce Petřína. Ta tak nějak to vypadá a to vč. rozhledny, která vypadá jak petřínská a je pár metrů nade mnou, ale to až později.
| pohled z mého pokoje |
Byla jsem trochu překvapená. Čekala jsem společnou sprchu, jakou známe třeba na školách v přírodě nebo něco podobného. Ale zde je místnost se záchodem, umyvadlem a sprchou hned vedle záchodu bez ohraničení sprchového koutu, jen s odpadem v podlaze a závěsem. Nějak jsem ani nevěděla, kde zapnout vodu a tak jsem zkusila tlačítko, které vypadalo, že nebude fungovat.. Ono ale fungovalo a tak jsme se osprchovala oblečená. Po chvilce váhání zda se mám v tomto osprchovat jsem do toho tedy šla. Evidentně to je zde normální a tak jsem to neřešila. Prostě jim tu nevadí, že u záchodu bude louže vody a ani zde nebylo nic, čím by se potopa dala utřít. No nic. Můj problém to není.. :)
Poté jsem se vydala směr centrum na obhlídku. Na recepci jsem se zeptala, zda tu není jiný spojení, než jít s kopce a pak nazpět do kopce a bylo mi řečeno, že asi tak 100 m od hostelu je zastávka lanovky, která je v provozu. Paráda! Hlavně, že jsme se táhla celý kopec pěšky, ale neva.. Aspoň, že jsme na to přišla... :)
Vydala jsem se tedy hledat zmiňovanou zastávku, protože jsem už neměla sílu jít pěšky ani směrem s kopce. Po krátké chvilce jsem objevila. Skutečně! Jezdí tu lanovka a skoro stejná jako u nás. Svezla jsem se tedy za 1,6 EUR směrem do centra.
Zdejší centrum mi silně připomíná pražskou Malou Stranu. Obdobné dlážděné uličky, podobné gotické a renezanční domy, které zde stojí už hodně dlouho a spousta restaurací a barů. Vlastně jeden podnik vedle druhého. Pomalu jsem to tak nějak procházela až jsem si vytipovala pekárnu kde jsem si k večeři dala bagetu s kozím sýrem a šunkou. Ňamka!
Potom, co jsem se nasytila jsme se ohlížela po nějakém baru, který by se mi líbil a mohla bych si dát svou oblíbenou Havanu. Jeden bar měl logo Havany za výlohou,ale zdálo se mi to moc luxusní. Padla mi ale do oka jedna malinká irská hospůdka a mile vypadajícím barmanem. Několikrát jsem prošla kolem, než jsem se rozhodla zalézt. Po třetím obejití jsme se odhodlala!
Bylo to vážně milé místo Asi tak osmadvacetiletý francouz za barem a uměl anglicky, sice neměl Havanu, ale jen Bacardi, to ale nevadilo, šla jsem do toho! Barman se dost divil,, že chci dvojitého panáka a colu, ale nalil a spokojil se s vysvětlením že jsem z Čech. No, udělala jsem tu trochu jméno špatné jméno čechám, jako alkoholikům, ale já si přišla na své a nakonec jsme se tam výborně bavila.
Tento bárek mi totiž silně připomněl mé dva oblíbené bary v Praze. Ne ani tak zařízením, ale atmosférou. Scházeli se zde jen známí a vešlo se sem tak 20 lidí. Všichni byli moc milí a zajímali se odkud jsem, co tu dělám a tak.. No sice klasické konverzační otázky, ale dokážu si představit, že v ČR toto nikdo někdy i neudělá v lepším případě to bude stejné.
Hrála se zde celkem fajn hra. V baru nebyl ani fotbálek ani šipky ani nic jiného,ale návštěvníci se bavili tím, že zde dva chlapci pouštěli různé písničky z notebooku a ostatní hádali, co je to za interpreta. Bylo mi nabídnuto, abych se také zúčastnila, ale vzhledem k tomu, že v tomto směru jsem naprosto neschopná, tak jsem se neúčastnila. Každopádně zábava byla. Všichni se bavili a já docela s nimi i když nerozumím francouzsky.
Jakmile jsem dopila, vydala jsme se směrem k hostelu. Bylo asi kolem desáté hodiny. Lanovka, staví kousek výš v kopci, než je hostel a tak jsem se na chvíli usadila na trávě a pozorovala Lyon.
Opravdu fascinující místo! Možná, kdybych bydlela na Petříně, tak mi to tak nepřijde, ale dle mého jinak uchvacující.
V hostelu jsme si dala ještě skleničku růžového vína ( bílé tu nemají) a šla hají.... :)
Žádné komentáře:
Okomentovat