sobota 19. března 2011

Káji třetí den na dovolené aneb kultura v Marseille


Tak druhý den jsem se probudila asi tak v deset a celkem rozlámaná z té cesty a taky z táhnutí veškeré své bagáže. Každopádně jsme se rychle oblékla a vydala se na obhlídku způsobem kam mě nohy donesou, jelikož mi nezbyla energie pro kompletní plánování mé obhlídkové trasy.
Vydala jsem se tam, kde mi to připadalo jako centrum města. Kupodivu jsem se nemýlila. Po prokličkování úzskýmí uličkami jsem se ocitla před přístavištěm. Zajásala jsem! Bod číslo jedna splněn! Dokonce jsem stála před informacema a kousek od Mc´Donalda, kde jsem měla zálusk na kafe.

V informacích jsem ukořistila nějaké mapky a celá radostná jsem se šinula k Mc pro vytoužené kafe. Zjistila jsme ale, že zde je problém dostat normální kávu s mlékem. Zde se pije totiž pouze něco jako picolo a bez mléka což jsem zejména u Mc vážně nečekala. Takže začalo dohadování se slečnou za pultem, která neuměla anglicky a já zase  francouzsky. Nakonec jsem odcházela s picolem, kde jsem tedy měla mléko, ale bylo to jak slonovi malinu... :) no nic řekla jsem si, příště s dám rovnou "latéčko" a nebudu nic řešit.
S malým kafem a ukořistěnými mapkami jsem si vyhlídla lavičku u kousek od přístavu a na sluníčku. Jo celý den jsme tu měla sluníčko. Cca 18 °C, no  nádhera! Méně nádherné však bylo, že u toho moře fouká maximální vítr, takže překvapení druhé- své vytoužené kafe jsme si napůl rozlila a to na ukořistěné mapy. Holt člověk nemůže být šikovný na vše.
Jednu, celkem praktickou mapu jsem ale ubránila, ale v tom větru jsem se stejně rozhodla pokračovat dál, kam mě nohy dovedou. Měla jsem opět štěstí. Nohy mě dovedly na naprosto výborné místo.


Nejdřív jsem prošla uličkou ze které se mi naskytl malebný pohled na přístav. No, posuďte sami. Pak jsem prošla na malé náměstíčko, ze kterého jsem pokračovala dál do kopce v domnění, že zde najdu Notre-Dame.

Zbystřila jsem ale něco, co vypadalo hodně zajímavě. Připomnělo mi to Petřín. Začala jsem se teda šplhat do ohromného kopce a vyšplhala jsem se k secesnímu vchodu do nádherného parku s vodopádem. No, musela jsem se tu vyfotit.










Pokračovala jsem dál do kopečka a opravdu to byl takový Marseillský Petřín. Byla tu taky "láska je láska", páreček sedící na sobě na lavičce zakousnut do sebe. Musím uznat, že vážně romantika s takovým výhledem.



Kopec ale stále nekončil a hnána zvědavostí, co ještě hezkého tu může být jsem lezla a lezla dál. A co to nevidím? V dálce na mě vykukovala věžička, že by to byl Noter-Dame? Vážně byl!! Ani nevím, jak jsem se tam dostala... :)
Marseille je obecně dost kopcovité město. Měla jsem co dělat, abych měla dost sil posouvat se dál k vršku, ale nevzdala jsem to! Musela jsem to vidět!



Notre-Dame je vlastně basilika s kobkou. Prvotní zmínka je datována k roku 1214 a roku 1218 zde byla postavena kaple zasvěcená Marii. V 19. století byla přestavěna na baziliku, přibližně do dnešní podoby. Nikde jsme se nedočetla nic o stylu architektury, ale dle  určitých prvků, bych to charakterizovala na neobaroko, čemuž odpovídá vnitřní gigantické zdobení i oblá kopule. Pod basilikou je také krypta,která mě ale nějak ničím nezaujala. Mnohem krásnější je panorama, které je vážně fascinující. Můžete vidět kompletně celé Marseille, moře, hory... Naprosto fascinující pohled, který za tu námahu opravdu stojí!













Po obhlédnutí asi největší chlouby Marseille jsem se vydala dál po městě. Zvolila jsme opět metodu, kam mě nohy dovedou. Tentokrát jsem ale neměla moc štěstí a nebylo dobré spoléhat na svůj orientační smysl. Dostala jsem někam k nějakému výstavišti. Široké ulice, spousta aut, maximální dopravní zmatek. (musím říct, že kam se hrabe maximální dopravní šička v Praze) No, prostě velké město. Sice pěkné, ale město.. :) Našla jsme ale hezký parčík s bistrem a jelikož jsem byla vážně hladová, usedla jsem zde. Objednala si jídlo, opět se mi potvrdila teorie, že když začnete plácat "něco" naprosto blbě francouzsky, tak vám obsluha vyjde vzstříc jejich špatnou angličtinou.. :)  Objednala jsem si tedy pannini se šunkou a sýrem a pití a pustila se do čtení své knihy. Užívala jsem si příjemného počasí v poklidném parku a jako, že francouzské parky jsou vždy nádherné.
Když jsem nabrala dostatek sil, začala jsem hledat cestu zpět, byla jsem ztracená. :) Nebylo to ale nic těžkého, zde jsou na každé zastávce metra obrovské přehledné mapy, dle které jsem se celkem rychle a dobře zorientovala a pustila jsem se do další exkurze.
V jednom průvodci jsme se dočetla, že Marseille se za poslední dobu stalo rájem pro nakupování. A opravdu! Možná se mýlím ale zejména taková Rue de Rome je opravdový nákupní ráj. Jeden obchůdek, vedle druhého, jeden originální outfit za druhým a ty ceny?! Peněženka mě z toho svědila, ale ovládla jsme se. Přeci jen i v Paříži, která mě čeká nakonec bude obdobná možnost.
Najednou jsem ucítila pach moře a mořských potvor. Musela jsme to zdokumentovat! I když mě seafood moc nevzrušuje, tak kde jinde člověk uvidí takovou čerstvou mořskou přehlídku. Doma rozhodně ne.

Kousek od tohoto osamoceného stánku bylo i tržiště, ale bylo už celkem pozdě, tak se nebylo na co dívat oproti tomuto úhlednému mořskému zelinářství.

V tu chvíli se přede mnou začaly rýsovat pro mne už známé věžičky Eglise a tak jsme se pomalu začala směřovat domu, bolely mě už nohy.. :) Přesto všechno jsem ale ještě zariskovala a nechala se odlákat neznámou uličkou, která se mi zdála, že vede přibližně mým směrem, ale mohla by mi ještě něco zajímavého ukázat. Bylo to opět do pěkného krpálu,ale zvědavost mi nedala. Posléze jsem míjela ulici plnou obchodů s hudebními nástroji, jeden vedle druhého. Minula jsem asi pět takových obchodů po 20 metrech. Na konec této ulice jsme radši ani nedošla a stočila jsem se k zajímavě vypadající budově, kde jsem nezjistila o co se jedná, tak jsme jí ani nefotila. Byly tam jen nějaké dětské koncerty nebo něco takového a hřiště na kroket, kde hrály asi tři partičky místních. Obešla jsem tohle místo a najednou jsem zase viděla známou věž! Já měla vážně štěstí!!

Skulila jsme se s kopečka kolem Eglise, vyfotila si ho z boku a zkusila se do něj podívat. Krásná gotika!



















Pak už jsem měla vážně všeho plný kecky! Došla jsem do hostelu, hodila sprchu a vrhla se na JÍDLO!! Což bylo naprosto zásadní. Během mé večeře jsem se dala do řeči se svým panem domácím. Fakt milý člověk. Uvažovala jsem, že naberu síly a vydám se na obhlídku nočního života v Marsaille.
Dopadlo to tak, že mi pan domácí nabídl pivko které sice normálně nepiju,ale po tak náročném chodícím dni jsem ho s chutí přijala. Pivka byly nakonec asi tři a pak jsem se vypravila s panem domácím, tedy teď už s průvodcem po nočním Marseille. Pátek večer, tady to musí žít.
Musím říct, že nevím, jestli je tady na lidi moc zima, či co, ale veškerý noční život zde končí kolem druhé hodiny v noci. Možná pár nočních podniků někde je, ale ne v centru?! A co mě nejvíc překvapilo, od jedné v noci v Marseille nejezdí žádná hromadná doprava a první jezdí asi až kolem šesté ráno. Mně osobně to tedy nevadilo, bydlela jsem kousek, každopádně bych to nečekala.

No nic, abych ale schrunla svou návštěvu zdejších podniků. Stihli jsme dva irský puby na pobřeží. Dle mého původce jsou to nejlepší místa, kde to nejvíc žije. Ano, lidí tam bylo dost, všichni se bavili, všechno kromě vody teklo proudem. Ve druhém pubu hrála i hudba, klasické odrhovačky, i když je DJ uměl celkem podat, že to vážně rozvášnílo, ale v hromadě ( a to vážně hromadě) oplilých náruživých tanečníků, kdy vám neustále někdo šlape na nohy se vážně tančit nedalo. (Leda po flašce Havany a tu bych stejnak nedostala, protože bych se nedostala k baru. Takže asi tak.) Ve dvě jsem z toho byla už i celkem unavená a tak jsme zamířili k domovu.
Zde jsem padla naprostým vyčerpáním a upadla do kómatu.

Žádné komentáře:

Okomentovat