pátek 25. března 2011

Den pátý a tak dále....


Chvilku jsem se odmlčela, ale je čas pokračovat ve svém příběhu. Čtvrtý den nakonec nekončil pařbou, ale koupí vývrtky v průběhu obchůzky, na kterou jsme se vydala. Pan domácí mi sice nabízel nějakou party, ale party se nekonala a tak jsme jen obešla již známá místa v nočním osvětlení a zakoupila kouzelnou věc zvaná vývrtka.
Celá šťastná jsem dorazila do hostelu a chystala se otevřít svou láhev a knihu, kterou již dva měsíce nemohu dočíst. ALE! Nic není tak jednoduché jak se zdá.. :) Jistě každý z nás známe způsob jak otevřít lahev vína bez vývrtky. V tomto případě to nešlo a nebylo to jen tak. Ten špunt musel být snad přilepený nebo já nevím co, ale ani s vývrtkou jsem lahev nemohla otevřít. Vzhledem k tomu, že mě víno a vývrtka stáli celkem 6 EUR, tak jsem boj nehodlala vzdát a asi po dvacetiminutovém boji jsem vyhrála a těšila se výborným bílým vínem.. :) Byl to ale vážně boj.
Následně na to jsem se začetla do své knihy. Kolem půlnoci dorazil můj pan domácí s kamarádem. Nijak jsem neměla potřebu se asociovat, ale chlapci evidentně ano a vzhledem k tomu, že jsme postupně zvládla celou lahev vínka, tak jsme měla jak náladu, tak povídavou a nakonec jsem byla ráda. Takže party začala!
Mí domácí byli vážně milí kluci a moc fajn. Pomohli mi najít nejlevnější jízdenku na vlak do Avignonu a také mi řekli, ať naprosto neřeším nějaký předpis o opuštění hostelu do 10:00.
Takže jsme si s nimi vesele povídala asi do čtyř ráno. Dozvěděla jsme se, že jeden z nich je z Maroka a druhý z nějaké africké země a i když se za to stydím, tak za boha nevím z jaké. V životě jsme o této zemi neslyšela.
Oba v Marseille studovali ekonomiku a management.. :) Vtipně, stejně jako já v Praze. Oba evidentně stejně staří jako já. Nakonec party skončila tím, že jsem jim nabídla ať mě navštíví v Praze a vyměnili jsme si kontakty. Takže jsem zvědavá, ráda chlapce znovu uvidím.. :)
Druhý den, tedy šestý den mé dovolené jsem se vykomíhala z postele asi kolem dvanácté. Naprosto jsem necítila požitou lahev bílého vína. Byť bylo  celkem levné, bylo evidentně kvalitní. V kuchyni si už pan domácí vařil oběd. Když jsem ho šla pozdravit, nabídl mi kafe. Naprosto výborné, nemusím řešit zdejší problém s kafem. Po vypití kávy, vykouření cigarety, jsem dobalila svých pár švestek a skoro se slzami v očích jsem se loučila se svým ubytovatelem. Možná jsem měla zůstat déle. Oproti prvotnímu dojmu se mi vážně nechtělo odjíždět. Ale Avignon volal!
Vydala jsem se tedy směrem k nádraží. Zde proběhlo vše celkem hladce. Vybavena vytištěnou rezervací vlaku jsem napochodovala k informacím, kde mi slečna sdělila, že anglicky umí jen "little", každopádně se mnou šla ke žluté mašině a celou mou rezervaci dokončila za mě i přes to , že žlutá mašina uměla anglicky, takže bych to zvládla i sama. Obecně, Francouzi jsou moc milí a přátelští lidé. Když mohou, tak pomůžou, jak je v jejich silách.
Asi za 40 minut mi jel vlak, který jsme našla bez problémů. Co se týče tohoto, má Francie perfektní systém.  Vše je jednoznačně popsané a opravdu, pokud se jen trochu rozhlížíte kolem sebe, tak neváháte. Nasedla jsem tedy do vlaku a frčela směr Avignon, kde na mě měl čekat Francouz, kterého jsme potkala v Praze.

Cesta trvala necelé dvě hodiny. Po příjezdu do Avignonu jsem na svého hostitele chvilku čekala, psal, že den před tím pařil do rána a ať ho když tak vzbudím telefonem, což jsem tedy provedla. Asi po 15 minutách čekání se objevil. Vypadal lépe, jak v Praze.. :) Tak a mise splněna!! Dorazila jsem na nejdůležitější místo své dovolené.
Naložil mě do svého ojetého Fiatu i s kufrem a jelo se k němu domu.
Byla jsme celkem plná očekávání, jak to u něho bude asi tak vypadat. Přeci jenom je to jiná kultura a tak. No a tedy s notnou dávkou objektivnosti- klasický chlap žijící sám.. :D Jinak moc hezký byt na okraji Avignonu. Později jsme se dozvěděla, kolik platí nájem a spadla mi čelist. Řádově je to polovina nájmu mého polovičního bytu v Praze. Takže se naskýtá otázka, v čem všem je Francie drahá. K tomu ale až později.

Se svým hostitelem jsme se viděla po čtyřech měsících. Bylo toho celkem dost, co říct a tak jsme klábosili asi do čtyř do rána. Pak jsme upadli do komatu.. :)  Moc jsme toho sice z Avignonu krom nádraží neviděla, ale vůbec mi to nevadilo.Byla jsem šťastná jak blecha.. :)

Žádné komentáře:

Okomentovat